GLOW - 10 přikázání dnes

Detailní popis produktu

Deset přikázání dnes

První pokuta za rychlou jízdu v dějinách byla udělena muži jménem Walter Arnold z Východního Peckhamu ve Velké Británii. Stalo se to 28. ledna 1896. Arnold byl pokutován za jízdu 13 km/h v místě, kde byly povoleny 3 km/h.

Nejdražší trest za přestoupenou rychlost dostal jistý muž v holandském Rotterdamu, jemuž zabavili sportovní auto v hodnotě 2,4 miliony dolarů. Proč? Jeho syna chytili, když jel 160 km/h v zóně, kde bylo povoleno 80 km/h!

Už jste někdy překročili povolenou rychlost? Možná by pro většinu lidí byla vhodnější otázka: "Už jste někdy dodrželi povolenou rychlost?" Jednou jsem jel 100 km/h v místě, kde již začínala obec, a kde je proto povolená rychlost 50 km/h. Netrvalo dlouho a začalo za mnou blikat policejní auto. K mému překvapení mi strážník udělil pouze varování.

Je asi zbytečné říkat, že jsem byl za to opravdu rád! Ale potom jsem o tom začal přemýšlet. Udělal policista správě? Bylo jeho odpuštění opravdu milostí?

Představení scény

Policista má být strážce zákona. Jeho povinností je potrestat porušení zákona, ne odpouštět. Porušení zákona vyžadovalo pokutu, ale pokuta udělena nebyla; neudělal tedy svoji práci. Mohl mi policista odpustit, ale zároveň dodržet požadavky zákona? Ano. Kdyby zaplatil pokutu sám, tak by bylo pravidlům zákona učiněno zadost a on by mě mohl nechat odjet. Tento příklad dokonale ilustruje duchovní situaci, ve které se dnes všichni nacházíme.

Pojďme se na chvíli zamyslet ne nad rychlostním limitem, ale nad největším zákonem, který byl kdy napsán, nad zákonem všemohoucího Boha. Bůh nejen vyslovil zákon svými ústy, ale také jej napsal vlastním prstem (Exodus 31,18). Bible popisuje zákon jako "svatý a dobrý" (Římanům 7,12). Tento zákon obsahuje deset jednoduchých principů (nazývaných Desatero přikázání). Tyto principy byly zapsány na dvě kamenné desky, aby poukazovaly na jejich stálost. První deska obsahuje čtyři principy, které vysvětlují, co znamená milovat Boha, a na druhé desce je uvedeno dalších šest, které popisují, co znamená milovat naše bližní.

Lidé tento zákon porušují již od počátku naší existence (Římanům 3,10.23). Porušování zákona však Bible nazývá hříchem - a odplatou za hřích je smrt (1. list Janův 3,4; Římanům 6,23).

Aby nám mohl nabídnout možnost úniku před trestem podle zákona, přišel Ježíš, který nás všechny stvořil, na tento svět a žil životem, jaký zákon vyžadoval od nás. Zaplatil za přestoupení každé lidské bytosti, a to tak, že vzal na sebe trest smrti namísto nás.

Zkuste se nad tím zamyslet

Ježíšova smrt poukazuje na to, že tento zákon nemůže být změněn nebo zrušen. Zamyslete se nad tím. Proč musel Ježíš zemřít? Aby zachránil hříšníky od smrti, která je trestem za porušení zákona. Pokud by nás Bůh chtěl zbavit tohoto trestu (důsledku našich přestoupení zákona) nějakým jiným způsobem, musel by zákon, který vyžadoval trest smrti, odstranit. Jenže kdyby to udělal, ztratila by se pravda, rozlišení dobrého a špatného. Bůh by tím omlouval hřích a popřel by tak svůj spravedlivý charakter. Bůh si měl vybrat mezi tím, zda zničí zákon, nebo hříšníky. On však nechtěl udělat ani jedno. Místo toho si vybral třetí možnost - poslal svého Syna, aby přijal trest smrti za člověka. Tím vyjádřil trvalou platnost zákona, stejně jako svoji lásku k hříšníkům.

Pokud je to takto, proč tolik křesťanů říká, že zákon už není potřebný? Existuje pro to několik důvodů. První je chybné vyjádření některých křesťanů, že zákon byl "přibit na kříž", místo "potvrzen na kříži". Z toho, co jsme již dříve uvedli, jasně vyplývá, že když Pavel v listu Koloským zmiňoval, že něco bylo "přibito na kříž" a ukončeno, neměl na mysli Desatero přikázání. Mluvil o určitých ceremoniálních požadavcích, které poukazovaly na Ježíše a byly naplněny jeho smrtí na kříži.

S tím souvisí i druhý důvod: Někteří křesťané vytrhávají biblické texty týkající se zákona z kontextu spisů apoštola Pavla a tím pozměňují jejich význam. Říkají: "Nenapsal snad Pavel, že kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost (Římanům 5,20)? Nenapsal snad, že nejsme pod zákonem, ale pod milostí (Římanům 6,14), a že se stáváme spravedlivými vírou bez skutků zákona (Římanům 3,28)?" Ano, napsal. Ale Pavel každý z těchto výroků dále objasňuje tak, aby nebyl špatně pochopen. Jednoznačně popírá, že by nám Boží milost dávala povolení k hříchu: "Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli - jak bychom v něm mohli dále žít?" (Římanům 6,1.2).

"Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!" (Římanům 6,15). "To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme" (Římanům 3,31).

Za třetí - jde o neporozumění tomu, že ve Starém zákoně byli věřící zachráněni, protože zachovávali zákon, zatímco v Novém zákoně byli věřící zachráněni milostí. Ve Skutcích 4,12 se říká, že není jiné záchrany než skrze Ježíše. Věřící ve Starém zákoně byli zachráněni stejným způsobem jako věřící v Novém zákoně - milostí, vírou v Ježíše Krista.

Za čtvrté - někteří křesťané tvrdí, že když Ježíš dodržel zákon a zaplatil za naše přestoupení smrtí, my už nemusíme zákon zachovávat. Ale dává to skutečně smysl? Zemřel Ježíš proto, abychom my už nemuseli poslouchat? Dávala by mi platba policisty za můj přestupek právo na to, abych od té doby mohl jezdit 100 km/h namísto povolené rychlosti 50 km/h? Samozřejmě že ne! Policistova dobrota při zaplacení mojí pokuty by mi naopak dávala silný motiv k dodržování zákona. "V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká" (1. list Janův 5,3).

A za páté - mnozí tvrdí, že nyní již nepotřebujeme zachovávat Desatero, protože jsme pod jiným zákonem, pod zákonem lásky. Ježíš však řekl: "Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání" (Jan 14,15). A apoštol Jan dodal: "Láska je naplněním zákona" (Římanům 13,10). Neexistuje žádný rozpor mezi zákonem a láskou, protože Bůh je zdrojem obou!

Závěr

Drahý čtenáři, Bůh ti dává novou příležitost pochopit význam jeho zákonů a přijmout je s láskou do svého života. Nepromarni ji. Ne všichni budou zachráněni. Na poslušnosti Bohu stále záleží! Prokážeš svoji věrnost? Boží zákon, vyjádřený v Desateru přikázání, platí i dnes. Bible říká: "Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí" (Kazatel 12,13). "Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města" (Zjevení 22,14). Ti, kdo "zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši" (Zjevení 14,12), budou jeho lidem v posledních dnech. Bůh i dnes prosí za tebe i za ostatní a říká: "Kéž mají stále takové srdce, aby se mě báli po všechny dny a dbali na všechny mé příkazy, aby se jim i jejich synům vždycky vedlo dobře" (Deuteronomium 5,29).